AIDS

AIDS

Syndrom získané imunodeficience (Aquired immunodeficiency syndrome) čili nedostatečné funkce imunitního systému v důsledku infekce virem známým pod zkratkou HIV (human immunodeficeincy virus). Ve své současné podobě se AIDS jeví jako choroba postihující lidskou populaci zcela nově. Dodnes neexistuje žádná účinná léčba ani jakákoli vakcína k prevenci této choroby, nicméně některé její příznaky a komplikace lze lépe či hůře zvládat pomocí antibiotik, protivirových a protinádorových léků a radioterapií.

Výskyt

AIDS se neprojeví u všech jedinců infikovaných virem HIV. Procento těch, u nichž se po infikování virem skutečně manifestuje onemocnění AIDS, se výrazně liší podle zemí a různých rizikových skupin. Každoročně se AIDS vyvine asi u jednoho až pěti procent osob infikovaných HIV, nicméně podle určitých dokladů u malé části infikovaných (méně než jednoho procenta) jak viry, tak protilátky z krve zmizí, svědčí o tom, že organismus se s infekcí vyrovnal. Jakmile je ovšem AIDS nezvratně diagnostikován, považuje se prognóza postiženého za fatální. Hlavními rizikovými skupinami tohoto onemocnění jsou homosexuální či bisexuální muži a osoby drogově závislé, zejména pokud užívají nesterilní injekční jehly či stříkačky. Dalšími rizikovými případy jsou ti, kdo udržují heterosexuální kontakty s infikovanými osobami, děti narodivší se infikovaným matkám a konečně ti, kdo přes všechna opatření dostanou transfúzi infikované krve.

Způsoby přenosu

HIV byl izolován z krve, semenné tekutiny, slin, slz, z tkání nervového systému, z mateřského mléka a ze sekretů ženského pohlavního traktu. Schopnost přenosu infekce byla prokázána pouze u krve a semenné tekutiny. Hlavní způsoby přenosu jsou pohlavní styk (s penisem zaváděným do pochvy, konečníku nebo úst), přenos z krve do krve (prostřednictvím transfúze nebo u narkomanů prostřednictvím společně sdílených jehel) a konečně přenos z matky na plod. Ostatní způsoby přenosu jsou jen velmi vzácné. Patří k nim náhodné poranění infikovanou injekční jehlou, umělé oplodnění infikovaným semenem nebo transplantace orgánu od nakaženého dárce. K náhodnému šíření nebo k přenosu mezi členy rodiny nedochází. Infekce se nepřenáší pouhým dotykem nebo objetím, dýcháním téhož vzduchu v jedné místnosti nebo sdílením společného kuchyňského nádobí a příborů. Stále častěji ovšem dochází k přenosu choroby heterosexuálními kontakty.

Příznaky a známky onemocnění

Zpočátku se u nakažených osob neprojevují vůbec žádné příznaky. Některé z nich však bezprostředně po infikování postihne krátkodobá infekce, připomínající někdy infekční mononukleózu. Lékařské vyšetření pacientů bez jakýchkoli symptomů přesto může odhalit určité abnormality, nejčastěji zvětšení lymfatických uzlin. K méně významným průvodním znakům infekce HIV patří kožní afekce jako seboroidní dermatitida (kožní zánět postihující především tváře). Závažnější jsou ztráty hmotnosti, průjmy, teploty a kandidóza (moučnivka) v ústech. U pacientů infikovaných HIV se častěji nebo v těžších formách vyskytují rovněž některé další infekce, jako je herpes simplex (opar), herpes zoster (pásový opar), tuberkulóza, salmonelóza a střevní úplavice. Virus může napadnout také mozek a způsobit nejrůznější neurologické poruchy, včetně demence. K charakteristickým známkám plně rozvinutého onemocnění AIDS patří nádory (např. Kaposiho sarkom a mozkový lymfom), autoimunní onemocnění, zejména trombocytopenie, a různé infekce, jako pneumocystická pneumonie, závažné cytomegalovirové infekce, toxoplazmóza, průjmy, kandidózy, roztroušená strongyloidóza, kryptokokóza a chronický nebo stálý opar.

Příznivě ovlivňuje zboží

doplněk stravy Uňa de Gato 11g x60ks kapslí

AIDS

Popis

AIDS

Syndrom získané imunodeficience (Aquired immunodeficiency syndrome) čili nedostatečné funkce imunitního systému v důsledku infekce virem známým pod zkratkou HIV (human immunodeficeincy virus). Ve své současné podobě se AIDS jeví jako choroba postihující lidskou populaci zcela nově. Dodnes neexistuje žádná účinná léčba ani jakákoli vakcína k prevenci této choroby, nicméně některé její příznaky a komplikace lze lépe či hůře zvládat pomocí antibiotik, protivirových a protinádorových léků a radioterapií.

Výskyt

AIDS se neprojeví u všech jedinců infikovaných virem HIV. Procento těch, u nichž se po infikování virem skutečně manifestuje onemocnění AIDS, se výrazně liší podle zemí a různých rizikových skupin. Každoročně se AIDS vyvine asi u jednoho až pěti procent osob infikovaných HIV, nicméně podle určitých dokladů u malé části infikovaných (méně než jednoho procenta) jak viry, tak protilátky z krve zmizí, svědčí o tom, že organismus se s infekcí vyrovnal. Jakmile je ovšem AIDS nezvratně diagnostikován, považuje se prognóza postiženého za fatální. Hlavními rizikovými skupinami tohoto onemocnění jsou homosexuální či bisexuální muži a osoby drogově závislé, zejména pokud užívají nesterilní injekční jehly či stříkačky. Dalšími rizikovými případy jsou ti, kdo udržují heterosexuální kontakty s infikovanými osobami, děti narodivší se infikovaným matkám a konečně ti, kdo přes všechna opatření dostanou transfúzi infikované krve.

Způsoby přenosu

HIV byl izolován z krve, semenné tekutiny, slin, slz, z tkání nervového systému, z mateřského mléka a ze sekretů ženského pohlavního traktu. Schopnost přenosu infekce byla prokázána pouze u krve a semenné tekutiny. Hlavní způsoby přenosu jsou pohlavní styk (s penisem zaváděným do pochvy, konečníku nebo úst), přenos z krve do krve (prostřednictvím transfúze nebo u narkomanů prostřednictvím společně sdílených jehel) a konečně přenos z matky na plod. Ostatní způsoby přenosu jsou jen velmi vzácné. Patří k nim náhodné poranění infikovanou injekční jehlou, umělé oplodnění infikovaným semenem nebo transplantace orgánu od nakaženého dárce. K náhodnému šíření nebo k přenosu mezi členy rodiny nedochází. Infekce se nepřenáší pouhým dotykem nebo objetím, dýcháním téhož vzduchu v jedné místnosti nebo sdílením společného kuchyňského nádobí a příborů. Stále častěji ovšem dochází k přenosu choroby heterosexuálními kontakty.

Příznaky a známky onemocnění

Zpočátku se u nakažených osob neprojevují vůbec žádné příznaky. Některé z nich však bezprostředně po infikování postihne krátkodobá infekce, připomínající někdy infekční mononukleózu. Lékařské vyšetření pacientů bez jakýchkoli symptomů přesto může odhalit určité abnormality, nejčastěji zvětšení lymfatických uzlin. K méně významným průvodním znakům infekce HIV patří kožní afekce jako seboroidní dermatitida (kožní zánět postihující především tváře). Závažnější jsou ztráty hmotnosti, průjmy, teploty a kandidóza (moučnivka) v ústech. U pacientů infikovaných HIV se častěji nebo v těžších formách vyskytují rovněž některé další infekce, jako je herpes simplex (opar), herpes zoster (pásový opar), tuberkulóza, salmonelóza a střevní úplavice. Virus může napadnout také mozek a způsobit nejrůznější neurologické poruchy, včetně demence. K charakteristickým známkám plně rozvinutého onemocnění AIDS patří nádory (např. Kaposiho sarkom a mozkový lymfom), autoimunní onemocnění, zejména trombocytopenie, a různé infekce, jako pneumocystická pneumonie, závažné cytomegalovirové infekce, toxoplazmóza, průjmy, kandidózy, roztroušená strongyloidóza, kryptokokóza a chronický nebo stálý opar.

Příznivě ovlivňuje zboží

doplněk stravy Uňa de Gato 11g x60ks kapslí